Simonin Tour Blog

Victoriasimone_tour.jpg

Cesta z Calgary do Victorie byla poněkud kodrcavá. Projížděli jsme zasněženými kanadskými horami, když nás najednou asi kolem 13:00 probudil hlasitý zvuk, jak něco narazilo do našeho autobusu. Hned jsem věděla, že se něco stalo. Nejdřív jsem myslela, že jsme porazili jelena a rozmašírovali ho na kusy.

Kluci se vyběhli podívat ven, ale já se rozhodla zůstat uvnitř v teple, protože venku mrzlo. Oliver si vzal můj foťák, aby to ofotil a natočil video a mohl mi ukázat, co se stalo. Když jsem viděla fotky auta, které do nás narazilo, nemohla jsem uvěřit, že se nikomu nic nestalo! To auto mělo pryč skoro polovinu karoserie. Když se na to takhle podíváte, auto vypadá hrozně zranitelně a už se v něm nikdy nebudete cítit bezpečně. Strávili jsme tam asi 3 hodiny a potom jsme mohli pokračovat do klubu Sugar ve Victorii.

Jméno klubu (Sugar = Cukr, pozn. překladatelky) mi sedlo, protože jsem byla oficiálně zvolena Bonbónovou královnou naší skupinky. Když jsme přijeli do Victorie, s Oliverem jsme si zašli na snídani a potom jsme si dali sprchu v jednom pěkném hotelu v centru města. Doma vám většinou sprcha jako luxus nepřijde, ale na turné rozhodně ano. Ne všechny kluby mívají sprchy, tak si často rezervujeme pokoj na hotelu, abychom ze sebe mohli smýt všechnu tu špínu. Musím říct, že se mi město moc líbilo. Nutno taky podotknout, že se naše manažerka a prodejce jmenuje Victoria, a i když mi říkala, ať to nedělám, stejně jsem jí musela věnovat jednu písničku, když jsme byli na pódiu. Byl to „Vicky den“.

 

Další zastávka: Valentýn v Seattlu

Na tenhle den jsem měla speciální plán. Vlastníci Castle Magic (firma zaměřující se na stavbu středověkých hradů, pozn. překladatelky) mě požádali, jestli bych mohla pózovat pro jejich reklamu v časopise Renaissance. Cítila jsem se vážně poctěna, že chtěli pracovat zrovna se mnou. Když jsme přijeli do Seattlu, už na mě čekali a odvezli mě do ateliéru v centru Seattlu. Zamluvili pro mě nádherné zelené šaty. Bylo to poprvé, co jsem na sobě měla něco tak krásného. Na koncerty nerada nosím nějaké složité róby - jsou sice pěkné, ale na koncertování dost nepohodlné. Nebyla jsem jediná, kdo pózoval pro Castle Magic, čekal tam na mě rytíř s velkým mečem a nablýskaným brněním! Zvědaví se můžou podívat na můj účet na youtube: www.youtube.com/user/smoontjes . Nahrála jsem tam video z focení.

Když jsem se vrátila zpátky do klubu, kluci na mě čekali se zvukovkou. Během VIP setkání jsem dostala mnoho krásných dárečků. Jedna z fanynek nám dala „Stroopwafels“ (sirupové vafle - pozn. překladatelky), holandskou specialitu. Tušila, že nám budou na turné chybět, a tušila správně! Díky, děvče! Další úžasný dáreček doteď zdobí moje lůžko, je to rozkošný malý plyšový medvídek.

Náš bookmaker se taky zúčastnil a později nás vzal na večeři. Šli jsme do steakové restaurace a všichni jsme se strašně přejedli. Bylo tak trochu těžké vystupovat s plným žaludkem, ale jídlo bylo tak dobré, že jsme prostě museli všechno sníst. Dokonce jsem se musela obléct trochu jinak, abych břichu poskytla prostor na zpracování steaku, který jsem snědla hodinu před tím. Kromě našich plných žaludků se show povedla a věřím, že fanoušci byli spokojeni s naším vystoupením.

 

Následoval: Portland

Vicky (manažerka a prodejce našeho zboží) a já jsme toho dne vstaly o něco dříve a zašly jsme na kafe a nakupovat. Oliver se k nám nejdříve přidal, ale když uviděl, že jdeme do obchodu s oblečením, radši se vrátil zpátky do autobusu. Já si vybrala pěkný klobouk a Vicky skvělé tričko s potiskem pistolí. Někteří z nás si museli zakoupit pár věcí v obchodě Apple, takže to byla naše další zastávka. Zajeli jsme k obrovskému nákupnímu centru a koupili jsme si, co jsme potřebovali. Obchod byl plný lidí, takže nebylo nijak příjemné se v něm procházet. Naproti klubu byla pěkná mexická restaurace, Oliver, Isaac a já jsme si tam zašli na večeři. Mňamka!

Klub byl pěkný a velký, ale měl poněkud zvláštní styl. Vnější kraje stropu byly vymalovány neonově žlutou. Přišlo mi to trošku divné. Chlápek zajišťující ozvučení neměl moc praxe, byl to jeho první den v práci a mě ho bylo líto, že hodně používáme in-ear monitoring. Naštěstí všechno bylo v pohodě, zvuk byl celkem OK a během show jsme si užili spoustu legrace!

 

„Are you going to: San Francisco

Be sure to wear flowers in your hair.“ Miluju San Francisco!

Do San Fran jsme přijeli den předem, abychom si trochu odpočinuli. Ten den jsem už měla naplánovaný. V San Fran žije můj prastrýček, který se tam přestěhoval asi před 55 lety, a toho dne to bylo teprve podruhé, kdy jsem se vůbec dostala k tomu, abych ho navštívila. Je to nejmladší bratr mého dědečka a je mu vážně podobný. Nejdříve mě a Olivera pozval do svého domu s nádherným výhledem na SF a poté jsme zašli na sushi. Povídali jsme si o životech nás muzikantů a samozřejmě taky o rodině. Tohle mám ráda na životě cestujících hudebníků. Mohla jsem navštívit strýčka, což by se mi nikdy nepodařilo, kdybych nebyla na turné kolem světa.

Dalšího dne ráno jsme si nařídili budíka na opravdu brzkou hodinu (brzkou pro muzikanty, pro ostatní lidi by to nejspíš bylo pozdě) a vzali si taxíka na Molo 33. Nechali jsme se zatknout, abychom získali jednosměrnou jízdenku na Alcatraz. Na San Franciscu zbožňuju ještě jednu věc: počasí! Sluníčko svítilo a bylo krásně teplo. Měli jsme na sobě kraťasy a sandály, dá-li se to tak říct. Cesta lodí na Alcatraz byla úžasná. Nafotila jsem spoustu fotek.

Když jsme přijeli na Alcatraz, cítila jsem se trochu divně. Byli jsme jako svobodní občané na místě, kde bývali zavření kriminálníci. Má to takovou hořkosladkou příchuť. Je to sice nádherný ostrov, plný květin a ptáků, ale na druhou stranu to byla poslední zastávka na cestě životem pro mnoho vězňů. Dostali jsme zvuková zařízení a sluchátka a shlukli se u červené značky, kde začínala prohlídka. Dozvěděli jsme se o původním účelu ostrova, o tolika (neúspěšných) útěcích z vězení a dokonce jsme se setkali i s bývalým vězněm, který se jmenoval Darwin Coon. Prodával svojí knihu v obchodě se suvenýry. Zeptala jsem se ho, jaké to je, být tady jako svobodný občan a prodávat knihu o letech strávených v Alcatrazu, kdy ještě netušil, že toto vězení jednou bude atrakce pro turisty. Odpověděl mi: „Je to skvělé! Aspoň prodám svojí knížku.“ Pochopila jsem, že tím myslel: „Kup si mou knihu a zmiz.“ Knihu jsem si nekoupila.

S Oliverem nám ujela loď zpátky na pevninu, tak jsme museli počkat na další. Najednou jsem uviděla Darwina Coona, jak taky čekal na loď. Pozorovala jsem ho, jak si tam tak pokuřoval, a uvažovala jsem, o čem asi přemýšlí. Byl první, kdo nastoupil na loď, a první, kdo vystoupil. Je to všechno naruby. V Alcatrazu strávil 4 roky, protože se rozhodl vydělat si peníze vykrádáním banek, a teď se s ním zachází jako se speciálním pasažérem. Pro něj to musí být divný pocit, když se vrací zpátky na Alcatraz. Naštěstí pro něj, dneska už má obousměrnou jízdenku.

Před koncertem jsme prostě musely s Vicky zajít do nákupního centra v SF. Rozhodně to bylo jedno z největších a nejhezčích center, jaké jsem kdy viděla. Bohužel jsme neměly tolik času, abychom mohly projít všechny obchody. Na to bych potřebovala nejmíň tak týden ;) Klub, ve kterém jsme hráli, byl opravdu hezký a show jsem si fakt užila. Fanoušci zpívali s námi. To mi vždycky pomáhá, když mi náhodou vypadne text - jenom se jim podívám do tváří a oni mi pomůžou.

 

Los Angeles

Na ráno, kdy jsme přijížděli do LA, jsem si nařídila budík, protože jsem nechtěla prospat den v LA. Willem, Isaac, Oliver, Raymond a já jsme si zašli do Mell’s Diner na snídani. Celou dobu na turné jsem toužila po omeletách. Bylo to asi proto, že jsme vždycky snídali v autobuse, a to byly většinou toasty a cereálie. To se časem omrzí a já ráda snídám svoje oblíbená vajíčka. Jedno volské oko, prosím! Když jsme se vrátili k autobusu, přišla nás navštívit moje a Oliverova kamarádka, která momentálně studuje v LA. Možná jí znáte jako bývalou zpěvačku doprovodných vokálů z Kamelotu. Prošli jsme se po Sunset Boulevard a zašli jsme do pár obchodů. V 7 večer jsme se měli setkat s losangeleskými fanoušky. Jeden z fanoušků se zeptal Marka, jestli si v průběhu koncertu zase sundá tričko. Mark se zeptal proč, a tak ten chlap radši zmlknul.

Toho dne se na nás přišli podívat lidé z nahrávací společnosti. Americká NB (Nuclear Blast - pozn. překladatelky) se nachází právě v LA. Povídali jsme si o tom, jak jsme rádi, že celé americké turné bylo tak úspěšné, a jak jsme příjemně překvapeni, že na naše koncerty přišlo tolik lidí. Pro losangeleskou show jsem si koupila opravdu krásné, ale ne moc pohodlné šaty. Ráda se volně pohybuju po pódiu, ale tyto šaty nebyly moc pružné. Fanoušci v Chicagu mě mohli vidět v těch samých šatech, akorát v černém. Zařekla jsem se, že už si tyhle šaty na pódium nevezmu…

 

Tisíceré díky všem fanouškům, kteří se na nás přišli během tohoto turné podívat! Byla to bomba!

Simone

 

(Překlad: Magda „ItalianManiac“ Černá)