Božští spiklenci - Simone pro LoudMag

Nizozemská symphonic-metalová kapela Epica bude brzy vystupovat v Austrálii v rámci svého světového turné, na němž propagují své poslední album Requiem for the Indifferent. Zpěvačka Simone Simons si nedávno popovídala s magazínem Loud ze svého domova v Německu a probrala s námi nadcházející turné, své oblíbené koncertní místo, dopad ilegálního stahování a spoustu dalších věcí.

Rád tě dnes slyším. Epica velmi brzy přijede do Austrálie. Doufám, že se na to těšíš?
Ano, v Austrálii budeme hrát poprvé a slyšeli jsme spoustu skvělých historek, tak už se nemůžu dočkat, až to poznám na vlastní kůži.

Poslední dobou jsme měli štěstí, byla nám dopřána spousta různých turné. Na to tady v Austrálii nejsme zvyklí. Jaké máš zkušenosti s Evropou, kde máte každou chvíli nějaké koncerty?
Řekla bych, že v Evropě je to až přes míru. No, ne přes míru, protože evropská turné jsou vždycky skvělá. Koncerty jsou snad v každém městě. Já žiju na jihu Německa a centrum města je hodně kulturní, máme tam hodně koncertních míst a pořád se tam něco děje. Pro nás je to tak nějak normální. Možná bys mohl říct, že jsme tak trochu zhýčkaní. Vždycky se tu děje něco spojeného s hudbou, čím se můžeš zabavit.

Pojďme si popovídat o albu Requiem for the Indifferent. Vyšlo asi před rokem a získalo spoustu silných recenzí. Většina z nich tvrdila, že toto album bylo velkým krokem vpřed.
Je to naše šesté studiové album. Vydáváme novou desku každý druhý rok.V Severní Americe se během prvního týdne prodalo dvakrát více kopií než u alba Design Your Universe, takže bych řekla, že z takových čísel, ze spousty skvělých recenzí a úspěšných turné můžete vidět, že se kapela stále vyvíjí. Rozrůstá a mění se také fanouškovská základna. Stejně tak se mění i kapela díky novým členům, kteří přispívají ke skládání. Takže Epica určitě stoupá, avšak musíme poděkovat našim neuvěřitelným fanouškům a také našemu koncertnímu rozvrhu! (smích)

Vypadá to, že máte pořád co dělat.
Pořád ne! (smích) Čtyři měsíce v kuse jsme na turné a pak jsme čtyři měsíce doma, a když jsi doma, tak pracuješ u počítače. Naštěstí můžeme toho hodně udělat přes internet, jelikož všichni nebydlíme ve stejné vesničce. Tři členové žijí v Nizozemsku, dva v Německu a jeden teď bydlí v Itálii, takže díky rychlému internetovému připojení můžeme spolupracovat, aniž bychom se museli scházet a zkoušet každý víkend. Dělat to postaru by bylo nemožné.

Pomáhá sdílení nápadů po internetu bez nutnosti cestovat také samotnému kreativnímu procesu?
No, kdykoliv se cítíš kreativní nebo máš inspiraci, tak si prostě nápady zapíšeš. Ale když skládáme písně s celou kapelou, můžeme přijít na úplně jiné nápady, než kdybychom pracovali každý sám. To se ti pak nedostává bezprostředních reakcí. My si navzájem posíláme již napsané skladby a pak na nich můžeme zapracovat každý sám a pak si je znovu poslat. Pro kapelu je to dost složitý způsob jak skládat, ale pro nás je to naštěstí úspěšná metoda.

Na vašem posledním albu se objevilo velmi silné ekologické téma. Mám pravdu, když říkám, že jste se snažili probudit lidi k činu?
Naše kapela se hodně zajímá o to, o čem skládá písně. Texty nás velmi inspirují, používáme je jako nástroj k oslovení lidí, chceme je přinutit se zamyslet nad současnými problémy. Samozřejmě, ne všechny texty jsou o společnosti, máme i osobnější skladby. Je to ideální směs, protože lidi jak inspirujeme, tak se je snažíme zapojit do současného dění, aby se nestarali jenom o sebe a nebylo jim všechno jedno. Aby se stali součástí společnosti, než aby byli sobečtí a mysleli jenom na sebe.

Už je to nějaký ten pátek, co album vyšlo. Přizpůsobíte teď nějak svoje koncertování práci na další nahrávce?
Odehrajeme ještě několik letních festivalů a pak si dáme s koncertováním přestávku, abychom se mohli soustředit na skládání a nahrávání. Vystupovat zase začneme od jara 2014. Dáme si takovou malou přestávku od koncertování, ale to je v pořádku, však jsme cestovali téměř nepřetržitě deset let.

Máš nějakou oblíbenou písničku, kterou ráda zpíváš na koncertech, protože má naživo úplně jinou atmosféru?
Fanoušci mají rozhodně nejraději Cry for the Moon, Sensorium, Consign to Oblivion, Unleashed a z posledního alba Storm the Sorrow. Tohle jsou naše nejsilnější kousky. Publikum je zná, mohou s námi zpívat a komunikovat s námi, takže ty nás baví hrát nejvíc. Když vydáme nové album a představíme na koncertech delší a složitější skladby, fanoušky to někdy trochu zmate. Pozorně poslouchají a víc se soustředí, protože je ještě neznají.

Co jiného děláš kromě Epicy?
Kapela je moje hlavní práce. Také jsem jezdila na turné s jinými kapelami nebo jsem pracovala jako vizážistka, ale tomu už se moc nevěnuji. Epica je moje hlavní kapela a když jsem doma, užívám si ten pocit být doma, protože nemusím mít druhou práci na plný úvazek. Epica naštěstí platí účty! (smích)

Vím, že hodně muzikantů má problém vydělávat si hudbou. Jak stahování a internetové pirátství ovlivňuje Epicu?
Víme, že stahování hudby a vlastně jakýchkoliv materiálů je problémem 21. století. Lidé platí za internetové připojení a myslí si, že všechno na síti je zdarma, což není pravda. My tvrdě pracujeme, abychom vydali album, investujeme do něj spoustu práce a energie, a lidi si ho pak můžou stáhnout za dvě minuty. To není moc fér, ale naštěstí si pořád něco vyděláme z prodeje desek a z koncertů. Proto taky tak moc koncertujeme. Pro nás je lehčí si vydělávat vystupováním, tak si vyděláme nejvíc. Současná kapela může pořád prodat spoustu nahrávek, ale když to porovnáš s 80. léty, konečná suma by měla o dvě nuly víc. Takže je asi možné, že nás stahování připravuje o peníze. Ale i v této době stahování se pořád slušně uživíme. Začínající kapely to však mají složitější. Samozřejmě existuje iTunes, ale příjmy z něj a z placeného stahování nejsou tak vysoké.

Tady dole u nás odehrajete čtyři koncerty. Původně to měly být jenom tři, ale díky velkému zájmu uděláte i čtvrtý. Musí vás to asi docela těšit, že je tu nás fanoušků tolik, co vás chceme vidět, když musíte přidávat koncerty.
Jo, mysleli jsme, že když přijedeme poprvé, tak odehrajeme tak jeden nebo dva koncerty, takže nakonec mít čtyři je příjemné překvapení. Už se nemůžeme dočkat, až se konečně podíváme tam dolů k vám.

Tak co tedy očekáváš od nás Australanů?
Už jsem se setkala s pár Australany na různých koncertech po světě, protože Australani rádi cestují. Byli to velmi milí a veselí lidé, tak trochu jako Evropani. Slyšela jsem, že vaše země je skvělá. Teď tam zrovna jeli na turné Opeth a já zrovna včera mluvila s Mikaelem (Akerfeldtem) a říkal, že miluje koncerty v Austrálii, tak mu budu věřit.

Austrálie je daleko pro každou kapelu. Dostane se nám koncertu s kompletní produkcí?
Bohužel, nemůžeme uspořádat kompletní koncert, protože z finančního hlediska je nemožné vzít si všechny věci s sebou do letadla. Každý let by nás stál tisíce eur, kdybychom si měli vzít s sebou všechno vybavení a dekorace. Takže musíme udělat takovou „ochuzenou“ verzi. Ale naše energie a setlisty budou pořád stejné, stále to bude hodina a 45 minut Epicy. Vždycky se snažíme ze sebe dostat to nejlepší. I když jsou dekorace moc pěkné, ta pravá energie je vždycky mezi kapelou a fanoušky. Věřím, že naše vystoupení bude stejně skvělé!

Austrálie je jednou ze zemí, kde jste ještě nebyli. Máte ještě nějaká místa, kam byste se chtěli v nejbližší době podívat?
Taiwan, Čína a Indie jsou pro nás také neznámá území. Austrálie byla naším snem už dlouho a teď se nám konečně splní. Snad se jednoho dne podíváme také do Japonska.

Musí být pro vás skvělé vědět, že se vám jihovýchodní Asie otevírá, protože se zdá, že vám takhle nikdy nedojdou místa ke koncertování.
Pódiem je nám celý svět. Dokud bude kde hrát, budeme tam hrát. Samozřejmě, do některých zemí je těžké se dostat, ale my to budeme pořád zkoušet. Pokud budeme zajímat promotéry, tak určitě přijedeme. Fanoušci mají pořád zájem, neustále se nás ptají, kdy zase přijedeme. Samozřejmě bychom pro vás rádi hráli hned zítra, ale je tu i finanční stránka, musíte se ohlížet i na peníze. Ale my rádi hrajeme kdekoliv.

Tady u nás jste ještě nehráli, tak nemusíš říkat, že naše publikum je nejlepší. Napadá tě nějaká země nebo nějaké publikum, které má Epicu nejraději?
Věřím, že by se mnou souhlasili všichni kolegové z metalové scény, když řeknu, že nejbouřlivější koncerty a nejdivočejší zážitky jsou vždycky v Latinské Americe! (smích) Tamější kultura se nedá s tou evropskou srovnat a místní fanoušci jsou velmi vášniví. Dostali jsme se i do nějakých zvláštních situací, ale hlavně jsme tam odehráli spoustu úžasných koncertů.

text: Brian Giffin
zdroj: ZDE

© překlad: ItalianManiac