Simone pro Alternative Revolt

Rubrika: V časopisech, publikováno:

„Lidstvo už dále nemůže schovávat hlavu do písku před věcmi, které se dějí všude okolo nás.“

Silné prohlášení od významné kapely. Jako kdyby vám znělo ozvěnou v hlavě. Už tu nesmíme jen tak sedět a pořád něco předstírat. Taková slova se ozývají z pátého studiového alba Epicy, Requiem for the Indifferent, které vyšlo 9. března. Tato deska nastavila laťku hodně vysoko. Závažné texty, dominující kytarové riffy propletené s harmonickými úseky a chytlavé refrény alba vás donutí chtít víc a víc podobné muziky.

Epica nás ctí svými tajemnými mistrovskými díly od roku 2002. Tato nizozemská kapela pomohla lépe definovat žánr symfonického metalu. Jejich hudba kombinuje deathmetalové grunty hlavního kytaristy Marka Jansena se strašidelně krásným hlasem frontmanky Simone Simons, klasicky vzdělané mezzosopranistky. Vše kontrastuje s pozadím symfonického a power metalu. Energie, která plyne z těchto zvukových protikladů, se nedá vyjádřit slovy. Cílem jejich hudby je vzdělávání a osvěta posluchačů – mise, ve které jednoznačně uspěli.

Rozhovor se Simone Simons:

Děkuji ti, že sis našla chvíli na tento rozhovor. Prosím, představ se nám a řekni něco o Epice pro čtenáře, kteří vás třeba tolik neznají.

Jmenuji se Simone Simons a jsem zpěvačkou v kapele Epica. Tato kapela existuje již od roku 2002. Letos budeme slavit desáté výročí založení. Nedávno jsme vydali páté studiové album. Hrajeme symfonický metal se dvěma hlasy, mužským a ženským. Jsme velmi dynamická kapela – máme tvrdé skladby, ale také krásné balady pro tchýně a měkkýše. (smích) Každý si v naší hudbě najde to svoje. Je velmi rozmanitá a pobaví i naživo, protože na pódiu jsme také velmi energičtí.

Jak jste se poprvé dali dohromady? Jak jste se potkali?

Mark byl můj přítel, ještě než jsem začala zpívat v Epice. Hrál v After Forever a já jsem se s ním seznámila právě na jejich oficiální stránce, kde jsme spolu chatovali. Poté jsme se do sebe zamilovali a čtyři roky jsme byli ve vztahu. Už dost dlouho nejsme spolu, ale kapela pořád funguje. Takhle jsem se s nimi dala dohromady já. Mark už v té době znal Coena, našeho klávesáka, a Ada, našeho prvního kytaristu. Myslím, že znal i prvního bubeníka. Nepořádali jsme žádné konkurzy, kromě postu na basáka. To byl jediný konkurz, který jsme kdy pořádali. Ostatní byli známí a kamarádi. Na hudební scéně se navzájem zná hodně lidí. Je to malý svět – jako jedna velká rodina.

Když už nejste s Markem spolu, nevzniká z toho v kapele nějaké napětí?

Ne, vůbec ne. Už 7 let mám jiný vztah a kapela si pořád vede dobře. Tohle si držíme v soukromí. Uvědomili jsme si, že mít kapelu je skvělá věc a proto bychom se jí neměli vzdávat. Samozřejmě, že ze začátku jsme s tím museli bojovat, ale musíte si na to zvyknout. Jakoukoliv jinou kapelu by to mohlo položit, ale nás ne. Nějak jsme se přes to nakonec přenesli. Pochopili jsme, jak je pro nás kapela důležitá a nechtěli jsme se toho vzdát. Jsem ráda, že jsme se toho nevzdali, protože pořád existujeme, jezdíme na spoustu turné a jsme úspěšní.

Je tohle první kapela, v níž působíš, nebo jsi působila v nějakých dalších skupinách?

Ne. V Epice jsem začínala v sedmnácti, byla jsem dost mladá. Nezpívala jsem v žádné jiné metalové kapele, pokud nepočítám nějaké zkoušky, kde jsem vlastně ani nezpívala. To je asi všechno. Vlastně jsem se do hudebního průmyslu dostala s Epicou. Je to moje první a zatím i poslední kapela.

Váš žánr se často označuje jako symfonický metal. Myslíš si, že je to správné označení?

Ano, určitě. Hodně lidí nás nazývá také jako gothic metal, ale my svůj styl nepovažujeme za gotický. Je to pravý metal, ačkoliv obsahuje hodně výrazné symfonické party a také ženský zpěv – ale to neznamená, že je to nějaký měkký nebo gothic metal.

Když poslouchám vaši muziku, nepociťuji žádné gotické vlivy. Symfonický metal, to ano, ale nikdy bych to nenazvala jako gothic metal.

Každý tomu rád říká jinak. Ale kdykoliv se nás někdo zeptá, my tomu říkáme symfonický metal.

Tento žánr mísí metal a prvky klasické hudby. Myslíš si, že díky tomu máte širší publikum než tradiční metalové kapely?

Určitě ano. Hodně lidí má rádo naši muziku a přitom to nejsou praví metaloví fanoušci. Já sama nejsem pravá metalistka. Mám ráda různé hudební styly a metal je jedním z nich.

Vaše nová deska vyšla v březnu. Říkáš, že je to vaše páté studiové album?

Ano. Je fajn vědět, že nám vychází už pátá deska, že existujeme už deset let a pořád jsme úspěšní. Je to super věc. Já sama tomu pořád nemůžu uvěřit. (smích)

Je to vážně působivé, obzvlášť když vezmeme v úvahu, jakým směrem se dnes hudební průmysl ubírá.

Ano, to je pravda. To je sám o sobě úspěch.

Popiš nám, čím se nové album vyznačuje. Čím je podle tebe zvláštní?

Jo, dobrá otázka. (smích) Samozřejmě, pro mě je zvláštní tím, že se mi líbí jeho zvuk. Je to velmi složité album. Je to metal, ale každý si tam může najít to svoje. Není to jenom tvrdý metal, zvuk je celkově velmi dynamický a energický. Je tam i spousta krásných melodií. Máme tam krátké písně a máme tam i delší, složitější skladby. Věřím, že je to jedna z desek, u kterých nestačí jen jeden poslech. Musíte si ji poslechnout vícekrát a při každém poslechu objevíte spoustu nových prvků. Určitě je to dobrá investice, protože vám dlouho vydrží a časem se do ní zamilujete. Tím jsem si jistá. (smích)

Určitě ano. Mně samotné se moc líbí. Při poslechu jsem u některých skladeb zaznamenala egyptské rytmy, zejména v Serenade of Self-Destruction. Slyším je také trochu v titulní skladbě [Requiem for the Indifferent, pozn. překl.]. Tím jsou obě skladby mými favority. Máš také svou oblíbenou píseň?

Ano. Hrozně se mi líbí Serenade of Self-Destruction, protože je to skvělá, typická skladba Epicy. Je to dlouhý song, v němž můžete najít spoustu různých prvků. Taky se mi hodně líbí ta arabská mezihra. Podobné prvky jsme používali od samého začátku a vždycky je v naší hudbě najdete. Epica má silné kořeny v arabské hudbě, často totiž píšeme o náboženství. Serenáda je skvělá a také poslední píseň na desce. Je to určitě dobrý způsob, jak zakončit album.

To ano. Arabské vlivy jsem slyšela i v dalších skladbách, třeba v Requiem for the Indifferent nebo Avalanche.

Ano, to je pravda.

Jaký příběh má vaše nové album?

Requiem for the Indifferent [Rekviem pro nevšímavce, pozn. překl.] je o dnešní nové době, kdy se lidé nevšímají toho, co se právě teď děje okolo nich, ačkoliv by se měli snažit se zapojit do dění a zkusit ho změnit. Měli bychom přestat být sobečtí a uvědomit si, že tenhle chaos nás ovlivní všechny, a proto bychom s ním měli něco dělat. Na všech našich nahrávkách se vrací stejná témata. Píšeme písně o politice, náboženství a společnosti, ale zároveň na každou desku zahrneme i aktuální události. Takže na posledním albu zpíváme o finanční krizi, ropné skvrně v Mexickém zálivu, atd. Hodně nás zajímá, co se děje kolem nás, a tak se snažíme využít naši pozici kapely, jejíž texty si fanoušci vážně čtou, a snažíme se je přinutit o nich přemýšlet. Inspirovat je a zkusit všechny přinutit k tomu, aby ze světa udělali lepší místo. Zní to jako Michael Jackson. (smích)

To je pravda. (smích) Někdy nezáleží na médiu, ale na tom, že je poselství předáno dále. Michael Jackson je Michael Jackson, ale jeho poselství přesto platí.

Ano. My jsme spíš Metal Jackson než Michael Jackson. (smích)

Alternative Revolt

číst více

Simone a Isaac pro SoundShock.com

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Jaký máte pocit z brzy vycházejícího alba Requiem for the Indifferent?
Simone: Je to naše páté album a jako každá naše deska má svá překvapení, která se budou fanouškům jistě líbit. Snažili jsme se odvést co nejlepší práci a s výsledkem jsme velmi spokojeni. Momentálně se věnujeme propagaci desky.

Dozvěděli jsme se, že k příležitosti vydání alba pořádáte speciální koncert. Co od něho mohou fanoušci očekávat?
Isaac: Opravdu hlasitý koncert, který bude přímo žhavý! Vstupenky už budou brzy vyprodané. Bude tam také ohňová show. Chceme investovat do celého evropského turné – snažíme se použít jiný vzhled pódia, než jaký můžete normálně vídat na metalových koncertech. Těšte se na světelnou show a také na nové pozadí, které bude vycházet ze vzhledu nové desky. Zahrajeme kompletní album a samozřejmě dojde i na přídavky. Takže ano, bude to dlouhý a ohromný koncert, protože později na turné už asi nebudeme hrát všechny skladby z alba. Moc se na něj těším!

Jak přesně měníte vzhled pódia po vydání nového alba?
Simone: Měníme hlavně výzdobu pódia, jako například plachty na pozadí a tak podobně. S naším týmem se radíme, co můžeme na koncertech dále vylepšit. S každou novou deskou, tedy nejenom s deskou, ale na každém novém turné si nejdříve uvědomíme, jaké máme možnosti a rozpočet, a pak se snažíme zařadit nějaké nové prvky, aby každý další koncert byl atraktivnější a profesionálnější.

Všimli jsme si, že tentokrát vydáváte teasery k novému albu vrstvu po vrstvě. Proč jste se rozhodli propagovat nové album tímto nezvyklým způsobem?
Isaac: Chtěli jsme přijít s něčím jiným. Když budete něco dělat pořád stejně, lidi to brzy přestane zajímat. S tímto nápadem přišel Mark. Epica tvoří velice komplexní hudbu s mnoha vrstvami. Jako fanoušek máte možnost slyšet až konečný výsledek, a třeba až při desátém poslechu desky si začnete všímat různých detailů, které jste před tím nezaznamenali. Takže tentokrát jsme nechtěli dávat fanouškům celou píseň nebo jenom její část, jako to dělá většina kapel, ale chtěli jsme to udělat trošku jinak, aby fanoušci měli možnost slyšet jednotlivé vrstvy a porozumět, jak budujeme naši muziku. Protože nahráváme teasery na YouTube, snažíme se přidat i nějaké obrazové materiály – a to nejenom artwork z nového alba, ale i různé dosud nevydané fotografie, například ze zákulisí. Každý týden přidáváme novou vrstvu a každý týden je úryvek o něco delší, takže nakonec uslyšíte celou skladbu. Řekl bych, že to je dobrý způsob, jak vyplnit dlouhé čekání na nové album. Nebo si to alespoň myslíme my.

To je pravda, lidé tak lépe porozumí komplexitě vašich písní, když mají možnost slyšet vrstvu po vrstvě.
Isaac: Zábavné a zajímavé bylo také sledovat reakce. Když jsme vydali první teaser, tak spoustu kytaristů začalo vytvářet své vlastní verze. Vzali bicí z prvního teaseru a začali k nim přidávat své riffy. Samozřejmě také hodně lidí říkalo „Vy nás strašně napínáte!“, ale to nechceme.
Simone: Ano, tímto postupem vás rozhodně nechceme napínat. (smích)
Isaac: Jo, přesně, jenom vás takhle mučíme! (smích) A tak se nám to líbí.

Myslíte si, že Requiem for the Indifferent je vaše hudebně nejambicióznější album?
Simone: Rozhodně ano. Už Design Your Universe bylo ohromné album, velice epické, bombastické a plné orchestrálních pasáží. Po vydání už se nedá nijak zdokonalit, nemůžete přijít s novou verzí, tak prostě začnete psát nové skladby. Před vydáním Requiem for the Indifferent jsme si nechali dostatek času na napsání nových písní. Snažili jsme se soustředit na předprodukci, nahráli jsme ve studiu demo, poslechli si ho a hledali jsme, co by se na něm ještě dalo vylepšit. Když byly skladby dokončeny, Miro Rodenberg se postaral o orchestrální aranžmá. Spolupracujeme s ním již dlouho a jsme s ním velmi spokojeni. Na tomto albu je také speciální, že na něm pracovala celá kapela dohromady. I ostatní členové kromě Marka přispěli při tvorbě alba nebo napsali některé písně. Myslím si, že tato spolupráce vedla k dokonalejšímu zvuku celé desky.

Co pro vás jako zpěvačku bylo na tomto albu největší výzvou?
Simone: Vyzpívat vysoké tóny! (smích) Musela jsem při nahrávání vyzpívat několik vysokých tónů, takže jsem musela snídat obrovské porce a spát hodně hodin. Na nahrávání jsem měla jenom pár pokusů, protože samozřejmě některé písně nejde zpívat dvě hodiny v kuse, na to musíte mít jistou dávku energie. Nejsem ten typ zpěvačky, která vydrží nahrávat osm hodin denně. Odzpívám čtyři až pět hodin a pak si můj hlas musí znovu odpočinout. Ale i na této desce jsem se snažila zlepšit. S každým dalším albem se snažím být pořád lepší a lepší a zkouším objevovat také nové styly zpěvu. Snažím se zazpívat cokoliv, co daná skladba potřebuje, což je samozřejmě velmi náročné. Už se nemůžu dočkat, až budu písně zpívat naživo. Zpívání a nahrávání ve studiu je sice skvělé, máte třeba deset pokusů, ale když jste na pódiu, danou skladbu tak můžete přivést k životu. Máte jen jeden pokus a před sebou pozorně poslouchající publikum, můžete sledovat jejich reakce a říkat si „Snad to zazpívám co nejlépe.“
Isaac: Myslím si, že o tomhle vlastně Epica je. Jak už jsi říkala, je důležité se pořád zdokonalovat, zlepšovat se s každou další nahrávkou. Pro nás je přirozené se nutit k pořád lepšímu výkonu. Vždycky jste tak trochu nespokojení s tím, co už máte. Myslím si, že tohle je nakonec klíčem k úspěchu.

Dozvěděli jsme se, že skladba Storm the Sorrow bude prvním singlem z nového alba. Čím je podle vás vyjímečná?
Isaac: Za prvé, když vydáváte první skladbu z alba, tak nechcete přece vydat hned všechno najednou. Nejlepší volbou je kratší píseň s trochu „komerčnějším“ zvukem, taková úvodní píseň pro lidi, kteří nás ještě neznají. Takže tohle byl asi ten důvod, tato skladba má navíc velmi pěkné akordy, je chytlavá…
Simone: Upoutá vaši pozornost hned na první poslech. Snad každá metalová kapela vybírá jako singl tu nejkratší a nejchytlavější píseň. Tato skladba se bude hrát v rádiích a během února k ní bude také natočen videoklip. Pokud vím, tak zatím jenom Guns N' Roses natočili videoklip k dlouhé písni. Žádná jiná kapela to snad ještě neudělala.
Isaac: Já bych byl rád v Guns N' Roses. (smích)
Simone: Mně se moc líbí November Rain. Je to skvělá skladba.
Isaac: Chtěl bych být Slash. (smích) Chtěl bych mít ty jeho kudrliny. Ale bohužel mám rovné vlasy.
Simone: Zapomněla jsem si kulmu, ale jestli chceš, někdy ti je natočím a udělám z tebe Slashe.
Isaac: Ne, to je v pohodě. (smích)

Co se týče textů, Requiem for the Indifferent se zabývá silnými a epickými tématy. Jak tato témata ovlivnila celkový zvuk a atmosféru alba?
Simone: Jako první vzniká hudba, texty se přidávají až mnohem později. Některá témata se samozřejmě pořád opakují na všech našich deskách. S těmito tématy většinou přichází Mark, protože rád píše o politice nebo náboženských extremistech. Ztotožňuje se také s mayskou kulturou, přečetl o ní mnoho knih. Takže už na prvním albu můžete najít tato témata, která se na dalších deskách opět vrací. Na nejnovějším albu se také dotýkáme některých aktuálních problémů, jako například finanční krize nebo Arabské jaro.*) Píšeme samozřejmě o spoustě dalších věcí, ale tohle jsou asi ta nejdůležitější témata. Chceme pomocí textů předat nějaké poselství, protože fanoušci si naše texty čtou, poslouchají je a přemýšlí o nich. Takže nejdříve vznikají písničky a potom se já s Markem dohodneme, ke kterým skladbám chceme napsat text. A když nám nějaké zbydou, tak si je většinou rozdělíme tak, abychom každý psal text k písničce, ke které chceme. Oba můžeme psát, o čem chceme, ale samozřejmě když zpívám podle Markova textu, potřebuju vědět, o čem píše, abych předala to správné poselství a správnou emoci. Takže jak už jsem řekla, texty jsou velmi důležité, ale první vzniká hudba, a až poté texty, které se hned přizpůsobují vokálním linkám.

Máme pravdu, když některá zmíněná témata nazveme jako „apokalyptická“?
Simone: To je možná už trochu přehnané, protože se do skladeb snažíme zakomponovat i naději. I když lidé si možná přečtou název alba, Requiem for the Indifferent [Rekviem pro nevšímavce, pozn. překladatelky] a řeknou si „Oukej, takže v roce 2012 skončí svět,“ a pak najednou puf! a budeme pryč.

Tak po tom vážně toužíme! (smích)
Isaac: Jojo, už se nemůžu dočkat, až budu pryč. (smích)
Simone: No, protože album vychází v roce 2012, a k němu bude turné, takže bychom ještě pár let chtěli koncertovat. (smích) Ne, mluvíme tady hlavně o nevšímavcích - o lidech, které nezajímá, co se dnes děje ve světě. Měli by se více zapojit do současného dění, protože určitě máme společnou budoucnost, pokud se semkneme a provedeme nějakou změnu. Takže si nemyslíme, že skončí svět, ale všichni si budeme muset přecvaknout nějaký vypínač v mozku a začít spolupracovat pro lepší budoucnost.
Isaac: Ta zmíněná témata jsou samozřejmě dost temná, ale pořád je tu naděje.

To už tak bývá, že i ze zkázy se nakonec zrodí něco pozitivního, všechno zlé je k něčemu dobré…
Isaac: Jo, tak to vždycky je. Dobro a zlo spolu vždy nějakým způsobem souvisí. Je to zákon akce a reakce. Něco se stane a ovlivní to něco jiného, a to bychom si měli uvědomit. Pokud praskne ta finanční bublina, tak se něco nutně musí stát. Právě teď se nacházíme uprostřed toho všeho, takže nemůžeme předvídat, jak to skončí a co z toho vyjde. Je možné, že při příštím rozhovoru se spolu budeme bavit o výsledku této krize.

Poslední otázka, jaké jsou vaše plány pro zbytek roku 2012?
Isaac: Turné.
Simone: Turné, turné, turné. Čekají nás teď dva roky koncertování po světě – Severní Amerika, Jižní Amerika… Chystáme se také uspořádat turné po Velké Británii. Nezahrnuli jsme ji do evropského turné, na které pojedeme jako první. Chceme v Británii zahrát více koncertů a možná přijedeme i do Irska. Tohle je náš plán po vydání nové desky – hrát nové skladby naživo. Proto taky skládáme muziku – abychom mohli cestovat po světě a setkávat se s fanoušky.

*) Jako Arabské jaro bývá označována vlna protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států od konce roku 2010 až do současnosti.

zdroj:

číst více

Simone a Isaac pro Linea Rock

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Simone: Ahoj všichni! Já jsem Simone.
Isaac: A já jsem Isaac.
Simone: Jsme dva členové z nizozemské kapely Epica. Právě teď jsme v Milanu a propagujeme své poslední album Requiem for the Indifferent. Doufáme, že budeme schopni odpovědět na všechny vaše otázky!

Moc vám děkujeme, vítejte v Linea Rock a vítejte také znovu v Itálii. Vaše nové album Requiem for the Indifferent vyjde 9. března u společnosti Nuclear Blast. Vychází po předchozím velmi úspěšném albu Design Your Universe, které vás proslavilo nejen v Nizozemsku, ale také v Evropě, Jižní Americe a dále. Když jste tentokrát skládali a nahrávali nové písně, nepociťovali jste jistý nátlak, když jste před tímto albem vydali tak úspěšnou nahrávku?

Isaac: Nátlak… Nevím, ani ne. Vždycky se snažíte podat lepší výkon než minule a být pořád co nejlepší. Samozřejmě vás trošku děsí, když víte, že lidé nazývali Design Your Universe mistrovským dílem a vy musíte vydat další… (smích) No, to je to, co děláme, tenhle typ muziky hrajeme – není to tak, že bychom udělali něco tak úplně odlišného. Logicky je to další krok po Design Your Universe a zatím jsme o něm slyšeli jen samé dobré věci, takže nátlak… Ne, ani ne. Jenom takový zdravý nátlak.
Simone: Spíš stimulace.

Ach tak, dobře. Na tomto novém albu zní vaše orchestrální aranžmá mnohem složitěji. Některé písně jsou také o dost delší, když je srovnáme s předchozími nahrávkami. Bylo také nahrávání tím delší a složitější?

Simone: Ne, ani ne. U tohoto alba byl vlastně proces nahrávání téměř stejný jako u Design Your Universe. Trvalo to asi tak stejně dlouho. Také si ale necháváme více času na to, kdybychom museli více pracovat na skladbách, se kterými nejsme stoprocentně spokojeni. A tak to vlastně chodí u každého alba. Na konci celého procesu je třeba dodělat orchestrální aranžmá, musíme se dohodnout s Mirem, jak si to představujeme, a on také musí přijít s nějakými novými nápady. Ale celkově to nezabralo víc času než Design Your Universe, možná i méně, teď to přesně nevím.
Isaac: Co se týče nahrávání kytar, tak to trvalo o něco méně. Tentokrát jsem nenahrával doma, ale ve studiu, takže jsem se nemusel starat sám o všechen engineering. Bylo to mnohem rychlejší a také mnohem pohodovější. Když nahráváte album, je to velmi intenzivní projekt. Myslím, že jsme celkem nahrávali asi tři měsíce. Nepočítám do toho psaní a skládání, to trvalo mnohem déle. Nahrávání samotné zabralo tak tři měsíce, ale pak je ještě spoustu věcí okolo. Když to ale máte dobře rozplánované, tak je to v pohodě.

Takže to nebyla vaše volba, udělat album různorodější a složitější? Přišlo to samo?

Isaac: Ne.
Simone: Některé písně už byly složeny, takže jsme se na ně zaměřili a trochu víc je propracovali. Jiné byly naopak úplně nové. Ale u každého alba máme víc písní, na finální nahrávku se však všechny nedostanou, takže musíme pečlivě vybírat, které skladby zařadíme.

Jak byste představili nové album svým nejzarytějším fanouškům? Co od něj mohou očekávat? Něco nového nebo je tam stále ten typický zvuk Epicy? Symfonicko-gotický death metal? Co si o tom myslíte?

Isaac: Gothic, power, trash… (smích)
Simone: Jo, i trochu hip-hop metalu. (smích) Logicky je to další krok. Pořád jsou tam části, které charakterizují Epicu, ale vmíchali jsme i nějaké nové, svěží prvky. Když si poslechnete některé nové skladby od Isaaca, tak ty jsou dost inovující. (smích)
Isaac: Ano, a další novinkou tentokrát bylo to, že s vokálními linkami jsme při procesu nahrávání přišli mnohem dříve než jindy, což vlastně znamená, že jsme přesunuli všechno… Omlouvám se, hodně se hýbu… (smích)
Simone: Vrtíš se! (smích)
Isaac: Já jsem zvyklý se pořád hýbat.

To je ten rock’n’roll! (smích)


Isaac: Takže, znamená to, že jsme všechno budovali kolem zpěvu více než dříve. Možná to ani nepoznáte, pokud jste nebyli při tom nahrávání, ale myslím si, že to nakonec umožnilo zpěvu více vyniknout, dát mu víc prostoru a tím udělat písničky chytlavější.

Skrývá se za názvem alba nebo v textech písní nějaký konkrétní význam nebo koncept?

Simone: Ano, v textu každé skladby, který napíšeme, se ukrývá nějaké poselství. Oficiálně jsme měli jen jedno opravdu koncepční album, The Divine Conspiracy. Ale v každém albu najdete takovou hlavní linii, která prochází všemi písněmi. Píšeme o tématech, které se stále vrací – o politice, přírodě, náboženství. Také přidáváme aktuální témata, jako například finanční krize, Arabské jaro, přírodní katastrofy… Také lidi, co jim přeskočí a začnou střílet do ostatních, momentálně Anders Breivik. Vždycky se najde někdo, kdo to chce ostatním zkazit. Takže tu máme naše oblíbená témata smíchaná s aktuálními tématy a také několik osobních písní.

Obal alba vypadá tak trochu cyber-punkově. Představuje člověka hledajícího klíč ke spáse přírody a Matky Země. Tedy tak to aspoň interpretujeme my, doufáme, že jsme se trefili. Jak jste na to přišli a jak to souvisí s muzikou a s texty?

Simone: Vzhled alba je tak trochu mým šálkem čaje. Každý člen kapely je expert na něco jiného…
Isaac: Já jsem expert na pití koly! (pije kolu)
Simone: Opět jsem spolupracovala se Stefanem Heilemannem, který nám vytvořil design již pro Design Your Universe a The Classical Conspiracy. On má skvělé představy, je to úžasný umělec, takže jsme s ním od začátku počítali. S Markem prodiskutoval koncept a myšlenku alba a ihned začal kreslit. Pak jsme si spolu sedli a on mi ukázal některé kresby. Nakonec jsme vybrali ten návrh, který je teď na obalu. Znázorňuje to dva extrémy, které existují v životě – na jednu stranu materialismus, chlad, stroje; na druhou stranu příroda a její čistota, kterou jsme dostali jako prvotní dar. Ta osoba na obalu už není člověk, na ruce má číslo, takže je jednou z mnoha. V tomto materialistickém a technickém světě je uvězněná, tak se snaží najít to, co je v životě opravdu důležité, a jednou z těchto věcí je samozřejmě příroda a Země.

Poslouchá také [Stefan Heilemann] vaši hudbu, aby získal inspiraci k vytvoření designu alba?

Simone: Ne, neslyšel nic. Jenom se mě zeptal, jak se bude album jmenovat, jaká je naše vlastní představa. Museli jsme mu poslat texty a také vysvětlit, o čem jsou. To byla vlastně jediná věc, kterou od nás dostal. Muziku neposlouchá a vlastně jí ani nepotřebuje, protože má pořád v hlavě tak bžilion věcí, takže vždycky přijde s něčím dobrým.

Titulní [Requiem for the Indifferent] a závěrečná skladba, Serenade of Self-Destruction, jsou nejdelšími písněmi na albu. Jsou vlastně takovým vyvrcholením alba, jelikož jsou perfektním spojením gotického a symfonického heavy metalu. To je vlastně také takovým zvykem Epicy, už od počátků jste měli na albech typicky dlouhé kousky. Jaké jsou výhody a nevýhody při skládání takových dlouhých písní? Máte pocit, že jsou dlouhé skladby typickým znakem Epicy?

Isaac: Určite jsou. Je to svým způsobem přirozené. Epicu vždycky hodně ovlivňovaly filmové soundtracky, kde je také hodně písní dlouhých, často používají stejné téma nebo melodii a mění atmosféru, takže můžete mít nějakou velmi tvrdou část a pak hned pomalou, intimní část se stejnou melodií a ani se toho nevšimnete. Takže než se nadějete, máte desetiminutovou písničku. Struktura se vlastně hodně podobá struktuře normální, kratší písně, ale například mezihry jsou propracovanější, variabilnější… Takže ano, pro Epicu jsou dlouhé skladby přirozeností, typickým znakem. Je to vlastně Markův typický způsob skládání písní. Ty dvě skladby, co jsi zmínila… Jedna uzavírá první polovinu alba a ta druhá uzavírá druhou polovinu. Album má tedy dva vrcholy a zvuk celé nahrávky hezky plyne. Takže ano, máš pravdu.

Opět jste nahrávali v Gate Studiu ve Wolfsburgu se Saschou Paethem. Jelikož je album dlouhé a komplikované, prodloužilo to také čas strávený ve studiu, tedy nejen čas strávený se skládáním písní? Je Sascha jenom pouhý producent nebo také přispěl něčím k finálnímu zvuku při nahrávání, například při aranžmá?

Isaac: Určitě nám pomohl.
Simone: Vždy s námi diskutuje o skladbách již při předprodukci, tedy než začneme nahrávat. Probere s námi všechny písničky, všechny vokální linky, aby zněly dokonale. Také nám pomáhá s výběrem těch pravých kousků, které se dostanou na album. Na tom pracujeme již několik měsíců před nahráváním, ale i poté si necháváme nějaký čas na zdokonalování skladeb. Sascha je skvělý, protože když tu hudbu nikdy předtím neslyší, může si ji poslechnout s čerstvýma ušima. Když píšete album víc než dva roky, tak se někdy zaseknete a už neslyšíte, co ta daná skladba ještě potřebuje, aby byla co nejlepší. Takže Sascha není jenom producent, ale pomáhá nám vylepšovat strukturu některých písní a také vokální linky.
Isaac: V kapele ne vždycky všichni se vším souhlasí. Takže on je takový objektivní…
Simone: Soudce! (smích)
Isaac: Soudce Sascha. (smích)
Simone: Nebo rozhodčí. (píská na píšťalku)
Isaac: Mám na mysli, že potřebujete nějakou jistotu. Pokud váháte, jestli udělat tohle nebo tamto, tak se stačí zeptat jeho. On je profesionál, má na to sluch a vždycky nám řekne svůj názor. To ale neznamená, že to bude podle něj, je to takový bonusový příspěvek.

[Sascha] je osobnost, je velmi slavný, jeho práce mluví za něj. Přišel někdy s něčím, co podle vás kapele opravdu pomohlo?

Simone: Myslím, že to je vždycky celý proces, že byl s námi od začátku. Viděl, jak se kapela vyvíjela a vždycky to byl ten objektivní soudce, který mohl pozorovat dění a tak trochu nás vést tím správným směrem, kterým jsme se potřebovali vydat. Je to zkušený odborník, má dlouholetou praxi, spolupracoval s dalšími úspěšnými kapelami a je také součástí našeho úspěchu. Proto se pořád vracíme do jeho studia, protože ho známe a máme s ním dobré zkušenosti.

Dobrou věcí je také kombinace. Každému, kdo s ním pracuje, dává prostor na vyjádření jeho talentu a kreativity, takže výsledek je vždy skvělý, ale zachovává i typické znaky. Jeho práce se do díla jistě také obtiskne, ale vždy nechává prostor umělci, aby vyjádřil svůj talent. To se mi na něm líbí.

Simone: Někdy, když se mu něco nelíbí, ale my jsme z toho nadšeni, tak to tak nechá být. Někdy máme rozdílné názory, ale nakonec vždycky záleží na nás, jestli si vezmeme k srdci jeho rady, protože se často hádáme o něco, co je záležitostí vkusu. Ale my vždycky nakonec vyhrajeme, protože to je naše kapela.
Isaac: V dnešní době často producenti a kapely komprimují zvuk, takže všechno je na stejné hladině… Je to jak zvuková zeď. Hodně producentů tak dnes pracuje. On to však dělá jinak, a proto mu v kapele věříme, i když nemáme takové znalosti jako on. Takže všechno na albu má nakonec svůj prostor – nejen žánr, ale také různé jednotlivé prvky. To je taky skvělá věc.

Otázka pro Simone. Tvůj styl zpěvu se stále vyvíjí a na každém dalším albu dosahuješ vyšších poloh, tvůj rejstřík je také čím dál tím pestřejší. Na albu Requiem for the Indifferent je tvůj hlas opravdu všestranný. Jak tvá láska a vášeň ke zpěvu vlastně začala? Pozoruješ na sobě, jak ses vypracovala během posledních deseti let?

Simone: Ano, jsem moc ráda, že se můj zpěv vyvinul. Když jsme nahrávali první album, bylo mi teprve sedmnáct a neměla jsem moc zkušeností jak s koncertováním, tak se zpěvem samotným. Takže po tolika letech s učiteli zpěvu, po tolika odehraných koncertech, po tolika zkušenostech se vyvinete rychle, když jste v kapele. S každou další nahrávkou se snažím posunout svou laťku o něco výš, abych se sebou byla spokojená. Na prvních dvou albech jsem ze sebe vydala to nejlepší, co jsem tehdy zvládla, ale teď jsem mnohem lepší. Proto pro mě není jednoduché poslouchat svoje vokály z tehdejší doby. Nejradši bych ty alba přezpívala. (smích) Ale pak by to zase ztratilo svoje kouzlo, protože tak tehdy vypadal náš zvuk. Změnil se nejenom můj zpěv, ale i naše hudební možnosti. Trošku jsme změnili hudební styl a také jsme přijali nové členy, kteří se zapojili do hudební tvorby a pomohli vytvořit lepší Epicu. Myslím si, že je důležité se zlepšovat jako muzikant i jako celá kapela, která společně skládá hudbu. Řekla bych, že jsem uspěla.

Kdo tě jako zpěvačku nejvíce ovlivnil?

Simone: Dá se říct, že nikdo konkrétní. Všichni zmiňují Tarju, ale to mi bylo šestnáct nebo sedmnáct. Pořád jsem fanoušek počáteční tvorby Nightwish, jsou pro mě výjimeční a vždycky se mi budou líbit. Neposlouchám pořád jenom metal, ale k tomuhle se mi vážou skvělé vzpomínky. Teď ráda poslouchám i popové zpěváky, takže i tohoto vlivu se můžete všimnout na novém albu. Pořád mám ráda také klasickou hudbu. Nyní budu muset změnit svého učitele zpěvu, protože jsem se přestěhovala do jižního Německa a tak už nebydlím tak blízko. Ráda bych tomu věnovala víc času, ale také bych chtěla zpívat jakýkoliv styl, který můžu.

Když jsi mluvila o popových zpěvácích, patří tam i Lady Gaga?

Simone: Ano, i když to zní bláznivě, tak si myslím, že je to skvělá zpěvačka. Je tak trochu trhlá, ale to já jsem taky, i když nenosím šaty z masa.

To je dobrý postřeh. Myslíš si, že tvá spolupráce s jinými kapelami, jako například Primal Fear nebo Kamelot, nějak pomohla tvému stylu zpěvu nebo ho nějak vylepšila?

Simone: Ano, u každé kapely, se kterou jsem spolupracovala kromě Epicy, se můžete všimnout té rozmanitosti. Samozřejmě, že chtějí slyšet typickou Simone, ale také vás tak trochu nutí k lepším výkonům, i když pro vás ty skladby nejsou pohodlné. Pak to musíte zkusit. Například na albu Poetry for the Poisoned [od skupiny Kamelot] jsem ze sebe omylem vydala tak vysoký tón a ani jsem nevěděla, že to dokážu. Takže jsem si říkala „Páni, co to ze mě vyšlo?“ (smích) Chtěla jsem na tom trochu zapracovat. Ráda překvapím lidi každou další nahrávkou.

Považujete kapelu Within Temptation za partnerskou kapelu, jelikož všichni pocházíte z Nizozemska, nebo spíše za vliv, když vznikla dříve než Epica?

Simone: Určitě nijak neovlivnili náš styl. Mám ráda Nightwish, mám ráda jejich začátky a líbí se mi i teď, ale není to metalová kapela. Nepovažuju to za metal.
Isaac: Ptala se tě na Within Temptation.
Simone: He?
Isaac: Otázka byla o Within Temptation.
Simone: Však jo.
Isaac: A teď jsi řekla Nightwish.
Simone: Co? Ach, omlouvám se!
Isaac: Já jen, abych to uvedl na pravou míru.
Simone: Díky! Poslední dobou jsem dělala asi tak deset tisíc miliard rozhovorů, tak už ani nevím, jak se jmenuju. (smích) Oukej, střih! Teď mluvíme o Within Temptation. Všichni se mě totiž ptají na staré a nové Nightwish kvůli změně zpěvačky, tak se mi to popletlo. Promiňte mi to.

Je mezi tebou a Sharon [den Adel z Within Temptation] nějaká konkurence?

Simone: Ne, vůbec ne.

Znáte se?

Simone: Ano, ale není to moje blízká kamarádka jako třeba Cristina [Scabbia z Lacuna Coil], Elize [Ryd z Amaranthe] nebo Floor [Jansen z ReVamp].
Isaac: Myslím, že dnes dělají mnohem odlišnější hudbu než třeba Nightwish.
Simone: Ale stejně se mi to líbí.
Isaac: Jo? (úšklebek) Mě to nijak neovlivnilo. (smích)

Oukej, budeme pokračovat. Otázka pro tebe, Isaacu. Jsi členem Epicy od roku 2009 a hned jsi začal velmi aktivně přispívat ke skládání hudby. Co konkrétně jsi do Epicy vnesl nového?

Simone: Je sexy. (smích)
Isaac:
Kromě toho, že jsem sexy, (smích) tak si myslím, že jsem kytary více propojil s melodickou částí Epicy. Samozřejmě se zlepšila i technická stránka, protože kytary pak vytváří melodii, zatímco v minulosti byly v pozadí jako podpora orchestru, byly spíše rytmické a doprovodné. Takže to byla asi největší změna. Taky jsme začali dělat sóla. To jsou asi ty nejočividnější změny, které můžete slyšet. Dneska mi jeden chlap řekl, že od doby, co jsem v kapele, tak ubyl orchestr a přibyly kytary, zvuk je brutálnější. Na to jsem musel říct ne, protože když uděláte kytary melodičtější, tak nepotřebujete tolik orchestru, aby vytvářel melodii. Takže podle mě je to teď vyrovnanější.

17. dubna budete hrát v Milanu v klubu Alcatraz. Proč by diváci tohoto rozhovoru neměli zmeškat tento koncert? Budete mít nějaké předskokany?

Isaac: Ano!

Super, nám to zatím neoznámili.

Isaac:
No, má to svůj důvod.
Simone: Ještě na tom pracujeme.
Isaac: Tak, ještě na tom pracujeme. A proč by měli přijít?
Simone: Protože jsi sexy! (smích) Ne, chci říct, že pro holky máme pět krásných chlapů. A já se budu snažit, abych byla taky sexy. Myslím si, že hudba na našem novém albu je skvělá, ale mnozí lidé nám říkají, že naživo jsme tak desetkrát lepší a že je to úžasný zážitek. Snažíme se si to užít, chceme ze sebe vydat to nejlepší, ale pořád jsme spontánní a energičtí a snažíme se hrát písničky tak, jak jsou na albu. Naživo se samozřejmě někdy vyskytnou nějaká překvapení. (smích) Ale to k živé muzice patří.
Isaac: A tak se nám to líbí. Taky pracujeme na větší produkci, takže obal desky se promítá do vzhledu pódia víc než jen na plachtě v pozadí. Pracujeme na tom, takže celkový dojem z koncertu by měl být poutavější. A proto by měli přijít.

A setlist bude zaměřený spíše na celou vaší tvorbu nebo primárně na novou desku?

Isaac: Samozřejmě je to turné k novému albu, takže budeme hrát skladby z nového alba, ale také písně ze starších alb.
Simone: Pokud chcete slyšet celé album naživo, tak byste měli přijet do Nizozemska, kde ho zahrajeme celé. Jinak nemůžeme hrát všechny skladby, protože máme taky pár klasických hitovek, které fanoušci chtějí slyšet. Takže až odehrajeme prezentaci celé desky, která bude 16. března v klubu 013 v Tilburgu, tak si vybereme písně, které se dobře hrají naživo, a které jsou spíš studiové.

Takže to bude tak trochu test.

Simone a Isaac: Ano.

A o předskokanech se ještě nerozhodlo, takže to nám neprozradíte.

Isaac: Přesně tak.

Dobře, další otázka. Je tu nějaká možnost, že s sebou někdy na turné vezmete projekt MaYaN? Přemýšleli jste o tom?

Isaac: Přemýšleli jsme o tom, ale jet na turné není taková hračka. Někteří lidé si myslí, že to je jedna velká pařba, ale ve skutečnosti je to dost těžká práce. Nyní máme také VIP vstupenky, které jsou tady v Itálii již vyprodané. Takže je to trochu stresující – čím jste slavnější, tím víc věcí musíte zařídit. Přemýšleli jsme, že bychom vzali MaYaN na turné, ale pak by toho bylo už příliš, protože musíte vlastně odehrát dva koncerty, dvě zvukové zkoušky… Taky by se tím ztratilo to kouzlo hlavní hvězdy večera. A také si myslím, že když obě kapely mají podobnou základnu fanoušků, tak by bylo lepší, kdyby MaYaN přijel s nějakou úplně jinou kapelou.

Rok 2012 značí desáté výročí kapely Epica. Máte nějaký nápad, jak to oslavit?

Simone: Určitě uděláme nějakou party, ale kde a kdy, to je otázka. Nyní se soustředíme na evropské turné, ale samozřejmě, když kapela existuje 10 let a pořád je úspěšná, tak je to něco výjimečného, co by se mělo sdílet s fanoušky. A party hard! (smích)

Jak byste popsali tuhle fantastickou desetiletou cestu? Kam vás zanese v blízké budoucnosti a kde se vidíte za dalších deset let?

Simone: No, za deset let mi bude 37, takže…
Isaac: A mně čtyřicet…
Simone: Tou dobou snad budu mít děti, ale pořád budu na hudební scéně. Není to práce, kterou můžete jen tak změnit. Je to životní styl, je to část vaší osobnosti. I kdyby to nebyl metal, tak bych stejně dělala něco v hudbě. Ale nejlepší by bylo, kdybychom za deset let mohli oslavit dvacetileté výročí Epicy. Teď na to však nemůžeme myslet, musíme myslet na to, co je teď a tady.
Isaac: Už nebudeme sexy! (smích)
Simone: Jo, budeme staří a vrásčití! (smích) Ale to je v pohodě. Sean Connery je pořád sexy.

Jo, to je.

Simone: Jo! (smích) To chlapi neocení.
(všichni se smějí)
Isaac: A George Clooney, co? (smích)

Jo, jasně! (smích)

Simone: Počkej, ten ještě není tak starý. Seanovi Connerymu je skoro osmdesát a Georgi Clooneymu je něco přes čtyřicet. Kolik je tobě?
Isaac: Mně? Pořád jednadvacet. (smích)
Simone: Plus devět. (smích)

Dobře, nebudeme myslet tolik do budoucnosti. Víme, že máte tady v Itálii ještě hodně rozhovorů a také máte nějaké plány na nákupy… (Isaac ukazuje na Simone) Dobře, tak ty, Simone. Ráda nakupuješ v Itálii?

Simone: Vlastně jsem nikdy do Itálie nakupovat nejela. Mám pár měst, kam ráda jezdím nakupovat, třeba v Americe, kde je všechno díky dolaru levnější. Itálie je však zemí módy a mě móda zajímá, tak se tu zastavím v několika obchodech. Ale jen na chvilku, musíme tu odvést nějakou práci.
Isaac: Woohoo! (smích)

Já jí rozumím, jsem jako ona! (smích) Chtěli byste něco vzkázat italským fanouškům?

Isaac: Děkujeme, že jste se dívali a že nás posloucháte. Doufáme, že se všichni uvidíme na koncertě a že se vám všem bude album líbit. Jo, to je asi všechno.
Simone: Jo, na novém albu jsme tězce pracovali přes dva roky, tak doufáme, že si tam každý najde to svoje. Přijďte se s námi pobavit a zažít skladby naživo.

Ano, a kupte si album, stojí to za to! Děkujeme vám moc za váš čas!

ZDROJ:

číst více

Rob van der Loo pro Shot @ the Show

Rubrika: V časopisech, publikováno:

I když se symfonický metal objevil na scéně už před téměř 20 lety, Epica je v tomto žánru poměrně mladou kapelou. Tato holandská šestice se zpěvačkou v čele začala kariéru pod jménem Sahara Dust v roce 2003. Nyní se blíží jejich desetileté výročí, které kapela oslaví tříhodinovým koncertem v klubu Klokgebouw v nizozemském Eindhovenu. Nejnovější člen Epicy, Rob van der Loo – bývalý člen kapely Delain a zakládající člen kapely MaYaN – si popovídal s Jacobem Zinnem před koncertem ve Vancouveru o tom, jaké je jet turné po Severní Americe a představovat lidem poslední album Requiem for the Indifferent, a také jak se mu jevila příležitost přidat se k Epice (kdy nahradil zakládajícího člena Yvese Hutse).

Rob van der Loo

Teď jste asi v polovině turné po Severní Americe – jak to zatím jde?

Já jsem v Severní Americe s Epicou poprvé, ale slyšel jsem spoustu historek z minulých turné. Koncertní místa se neustále vylepšují, na koncerty chodí více lidí a publika jsou velmi nadšená. Takže zatím to jde dobře.

Takže ve Vancouveru koncertuješ s Epicou poprvé?

Ano. Vlastně je to i poprvé, co jsem ve Vancouveru. Abych byl upřímný, Vancouver mi hodně připomíná mé rodné město, Rotterdam. Hlavně tím přístavem – Rotterdam je taktéž přístavní město a také dost moderní. Hodně se mi na Kanadě líbí, že tu mám pocit, jako kdybych byl v Evropě. Cítím se tu jako doma.

Jaké jsou vaše předkapely Insomnium a Alestorm?

Jsou dost dobří. Musím říct, že jsme vlastně začali s pěti kapelami – nejdříve nám předskakovali Blackguard a System Divide. Jsou to hodně odlišné kapely, ale to se mi právě líbí. Jsem rád, že nemáme takové to stereotypní gothic/symphonic metalové turné s pěti hodně podobnými kapelami. Takhle to vlastně funguje dost dobře.

Jaké písničky hrajete na tomto turné?

Samozřejmě chceme potěšit všechny, tak jsme snad vybrali správně vyvážený setlist. Hrajeme skladby ze všech alb. Něco z The Phantom Agony, něco z Consign to Oblivion, novinky i starší kousky.

Do kapely ses přidal v březnu a nahradil si dlouholetého basáka Yvese Hutse. Jak se ti naskytla příležitost hrát v Epice?

Ta celá věc s Yvesem opouštějícím kapelu je dost jasná – nechci zacházet moc do podrobností, ale měl jinou práci, která ho příliš zaměstnávala a už nedával do kapely všechno. Nechci o něm říkat nic špatného, protože se kapele vždycky hodně věnoval, ale tak nějak jsme to čekali.
Zavolali mi o tom a pak to všichni dohromady probrali a rozhodli se, že se jejich cesty rozejdou. Měl jsem pocit, že to někdy letos přijde, ale stejně jsem byl překvapený, když mi zavolali. Yves byl členem Epicy strašně dlouhou dobu a já jsem se s ním dobře znal. Samozřejmě jsem se ke kapele moc rád přidal, ale zároveň jsem ho nerad viděl odcházet.

Znáš ostatní členy Epicy už dlouho, je to tak?

Znám [zakladatele Epicy a kytaristu] Marka [Jansena] už od dob, kdy byl ještě v After Forever, a pamatuji si i začátky kapely Sahara Dust, která předskakovala mé bývalé kapele Sun Caged. Takže ano, známe se už pěknou chvíli. Jsme v kontaktu spoustu let.

Bude kapela stále v kontaktu s Yvesem?

Myslím že ano. Je to workoholik, takže byl poslední dobou hodně zaneprázdněný, ale to my taky – pořád jsme na turné a někdy máme potíže být v kontaktu i s vlastními rodiči – ale ano, jsou s ním pořád v kontaktu.

Hraješ pořád v kapele MaYaN?

Teď zrovna ne, ale koncertovali jsme na festivalu ProgPower v USA. To bylo asi před dvěma měsíci. Ten čas hrozně letí! Právě teď se soustředíme na Epicu, ale příští rok nás čeká v Nizozemsku nový koncert a také jsme už začali pracovat na nějakém novém materiálu pro další album MaYaN. Teď ale máme tolik turné s Epicou, že je skoro nemožné zkombinovat obě kapely.

Pověz mi něco o své baskytaře a vybavení. Co používáš?

Na tomto turné používám hlavně předzesilovače. Normálně hraju s Avalonem DI a kombinuju ho s basovým zesilovačem SansAmp, takže tak skloubím čistý zvuk s overdrive efektem. Hraju na baskytaru Music Man Stingray s dvojitým humbuckerem. Nedávno jsem si také pořídil basu Bongo, což je nový typ od značky Music Man, a jsem s ní velmi spokojený. To bude taky moje hlavní baskytara pro MaYaN. Vlastně přemýšlím, že bych si objednal ještě jednu, protože je úžasná.
Co se týče vybavení, méně je někdy více. Chci to mít co nejjednodušší.

Jak fanoušci reagují na vaše nové album, Requiem for the Indifferent?

Vždycky se najdou lidé, co nedají dopustit na první dvě alba, ale taky jsou tu lidé, co nedají dopustit na toto album. Dostali jsme spoustu kladných ohlasů. Samozřejmě, na tomto albu ještě nehraju, ale stejně říkám „my“. Musím přiznat, že ty písničky jsou už mojí součástí.

Skladby Epicy často obsahují závažná témata, jako například náboženské rozpory, přírodní katastrofy nebo světovou ekonomiku. Máš pocit, že kapel píšících o tak důležitých tématech není dost?

Samozřejmě, Epica není tou kapelou, která skládá písně o démonech, čarodějích, lásce nebo tak. Líbí se mi, že to není typická gotická kapela zpívající o fantasy věcech. Takové skladby už jsou out.

Je náročné skládat písně, které obsahují poselství a tolik vrstev hudby a progrese zároveň?

Asi ano. Někdy můžeš mít autorský blok a najednou ti nejde složit nic. Ale když se kouknu na Marka, tak on se třeba vrátí z turné – většina lidí je fakt unavená a nechce mít nic společného s muzikou týden nebo dva – ale on je ten typ, který z toho těží spoustu inspirace. Když se vrátí domů, má nápady na pět nových písniček.
Epica většinou nejdřív složí hudbu a pak přicházejí nápady na texty. Příští album možná bude koncepční. Také už začínám skládat první písně pro Epicu a všichni vůbec přicházíme s novými věcmi. Myslím, že Mark už má nápady na 10 nebo 11 nových skladeb.

Kdy asi vyjde další album? V roce 2014?

Ještě to nemáme přesně naplánované, ale tak nějak k tomu směřujeme. Vlastně už plánujeme, že začneme s nahráváním příští rok v létě. To je náš osobní cíl. Čím dřív, tím líp.

Ty a tvá skupina jste se nedávno objevili v nizozemském televizním pořadu Niks te gek (v překladu „Nic není dost bláznivé“), kde jste nahráli píseň Forevermore s vaším dlouholetým fanouškem Ruurdem Woltringem, který je mentálně postižený. Jaký to byl zážitek?

Bláznivý, ale fakt super. Byla to výjimečná zkušenost, protože učinit někoho tak šťastným, to bylo neuvěřitelné. Kéž bychom to mohli udělat pro všechny naše fanoušky!
Lidé z televizního štábu nám poslali informace o tom klukovi, Ruurdovi. Je neuvěřitelný – on složí skoro 100 písniček za rok. Je vážně kreativní a vlastně většina věcí, které složil, byly dost dobré. Nemohli jsme tomu uvěřit, když za námi přišel, opravdu nás s tím překvapil. Bylo mimořádné vidět tak ambiciózního kluka – byl v sedmém nebi. Má tolik energie! Písničku jsme museli nahrát během turné, takže pro nás to byla dost intenzivní práce, ale stejně to byl vážně skvělý zážitek.

Jak moc se těšíte na váš březnový koncert k desátému výročí založení kapely v Eindhovenu?

Každý koncert je důležitý, ale tento bude opravdu výjimečný, protože budeme koncertovat se stejným orchestrem, s nímž Epica nahrávala album The Classical Conspiracy. Navíc bude celý večer patřit pouze Epice, takže plánujeme asi tříhodinovou show. Bude to velké, dá se říct až obrovské. Vlastně už odpočítáváme poslední zbývající lístky do vyprodání. Také pozveme nějaké speciální hosty, takže to bude hodně výjimečný koncert.

Budete ten koncert nahrávat?

Ještě to oficiálně nemůžu říct – musíme to vyjednat s nahrávací společností, peníze peníze peníze, jak to vydat a tak podobně – ale určitě je to jedním z našich cílů.

číst více

Rozhovor se Simone pro Heavyworlds.com

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Ciao všichni! Tady je Simone Simons z Epicy a vy právě sledujete na Heavyworlds.com tento skvělý rozhovor se mnou. Povím vám všechno o našem novém albu Requiem for the Indifferent. Doufáme, že se uvidíme v Římě nebo v Miláně.

Jsme tady se Simone Simons z Epicy. Vítej v Heavyworlds.com! Jsme opravdu rádi, že tě tu máme. Takže, jak se máš?

Moc dobře. Jak se máš ty? (smích)

Já se mám taky dobře, děkuji. (smích) Jak zatím probíhá propagace alba? Jaké bylo vrátit se po tak dlouhé době do Itálie?

Tohle je vlastně poprvé, kdy zde věnujeme propagaci celý den. Dnes nás čeká asi 14 rozhovorů. Dříve jsme pořádali spoustu rozhovorů pouze v Amsterdamu a v Paříži a zbytek jsme dělali po telefonu. Nahrávací společnost Nuclear Blast nás tentokrát poslala i do Milána a Londýna, což je další krok kupředu. Jsme moc rádi, že jsme tady a můžeme tu propagovat svoje nové album. Letos budeme také poprvé koncertovat v Římě a samozřejmě také v Milánu, kde už jsme několikrát hráli. Jet do Říma je však jeden z mých snů, takže koncertování tam bude jistě skvělé.

Co se týče následujícího turné, dozvěděli jsme se, že je možné si zakoupit VIP lístky na setkání s celou kapelou. Proč jste se rozhodli umožnit fanouškům tuto příležitost?

V minulosti jsme měli fankluby – jeden holandský, který byl pro fanoušky z celého světa, a také jeden francouzský. Pro ně jsme chtěli dělat něco exkluzivního. Ale teď je všechno na internetu – všichni máme svoje kanály na YouTube, blogy, účty na Twitteru a na Facebooku, kam nahráváme i osobní věci, takže fanoušci jsou dobře informovaní a my s nimi můžeme být snadno v kontaktu. V době fanklubů museli lidé zaplatit členství, aby dostávali časopis jednou za čtvrt roku. Ale nyní jsme si řekli, že VIP lístky budou nejlepší příležitostí, jak se setkat s menší skupinou fanoušků v klidu – budeme si s nimi moci popovídat, vyfotit se s nimi a strávit s nimi nějaký čas, protože po koncertu je to často nemožné. Já jdu hned spát, protože si potřebuji odpočinout. Líbí se mi to, protože je to příležitost pro fanoušky, jak mohou příjemně strávit nějaký čas s Epicou. Kromě toho od nás dostanou také dárky, různé předměty. Za ty peníze se tedy nejen setkají s námi, ale odnesou si i nějaké pěkné suvenýry.

Teď k vašemu novému albu Requiem for the Indifferent, které vyšlo v březnu. Je za tímto albem nějaká myšlenka, a jaká?

Hlavní myšlenkou je, že se potýkáme s aktuálními tématy, jako je například finanční krize, diktatura v mnohých zemích, přírodní katastrofy… Albem Requiem for the Indifferent vyjadřujeme naději, že lidé, kteří se příliš nezapojují, kteří se neozývají, se postupně začnou zapojovat a budou pomáhat změnit svět, aby se nestal horším. Že všichni začneme držet při sobě a že rok 2012 bude rokem, kdy se spojíme a dosáhneme vyššího stavu vědomí. Nevěříme, že svět v roce 2012 skončí, ale něco se musí změnit. To je jisté.

Co nám řekneš o designu alba? Co znázorňuje?

O design alba se opět postaral Stefan Heilemann z Heilemania. Na obalu můžeme vidět svět rozdělený na dvě poloviny a nějakou osobu – v tomto případě ženu, která ovšem není jedinečná, protože má na ruce čárový kód. Je vlastně uvězněná v tomto temném materialistickém světě plném strojů a snaží se najít cestu k tomu, na čem v životě opravdu záleží. Snaží se opět spojit s přírodou a vymanit se ze současného materialismu.

Co vyjadřují texty písní? Napsala jsi pro toto album nějaké texty?

Ano, Mark a já jsme si opět rozdělili textování mezi sebe. Mark vždy více píše o politice, náboženství, společnosti a mayské kultuře, která ho velmi inspiruje. Já jsem si vybrala aktuální témata, jako například únik ropy v Mexickém zálivu nebo Anders Breivik – ten chlápek, co postřílel lidi v Norsku. Napsala jsem také několik osobních písniček, třeba Storm the Sorrow o vypořádávání se s kritikou – když jste veřejnou osobou, hodně lidí se o vás vyjadřuje a na internetu si můžou psát, co chtějí. To se samozřejmě netýká jenom mě, ale třeba také politiků, slavných herců, prostě všech, kdo se ukazují na veřejnosti a musejí se s tím vypořádat. Serenade of Self-Destruction je o sebevraždách z různých kulturních pohledů, jako je sebevražda z náboženských důvodů, sebevražda ze cti u samurajů a sebevražda z pohledu jedince, což je smutné. Takže na albu najdete témata, která se u nás pořád opakují, smíchaná s aktuálními problémy – s tím, co se momentálně děje ve světě. A k tomu se přidává také trochu osobního srdcebolu.

Která písnička z alba je tvoje nejoblíbenější?

Dobrá otázka. I když to není taková typická, hodně tvrdá skladba od Epicy, tak se mi přesto líbí singl Storm the Sorrow. Myslím si, že to je skvělá, chytlavá a tvrdá písnička. Dobře se poslouchá. A taky zpívá.

Ano, měli jsme příležitost slyšet tuto skladbu na několika vašich koncertech v lednu. Chtěla bych se tě zeptat, jaká je hlavní myšlenka za písní Storm the Sorrow?

Storm the Sorrow je o tom, jak se vypořádat s kritikou, která na vás útočí zvenku. Já jsem tak trochu perfekcionistka, takže pro mě nic není dost dobré. Musíte najít rovnováhu – ten okamžik, kdy si můžete přestat a říct si: „Dobře, to stačí, teď už je to dost dobré.“ Na druhou stranu, když lidé vidí nějakou veřejnou osobu, může se jim v médiích jevit jinak než ve skutečnosti a podle toho si utváří svůj názor. Je to také o tom, že dnes lidé mohou používat internet k tomu, aby zraňovali ostatní. Musíte mít hroší kůži.

Co se týče tvé účasti v jiných kapelách – hostovala jsi také v Markovém projektu MaYaN. Jaká byla tato zkušenost?

Moc dobře se známe, protože Marka znám už hodně dlouho. Kromě Marka se projektu MaYaN účastní také Isaac a Ariën. Když se mě zeptali, jestli bych u nich chtěla hostovat, tak jsem řekla: „Jo, proč ne?“ MaYaN je taky asi tak desetkrát tvrdší než Epica, má v sobě prvky death metalu. Je to kurva tvrdý! (smích) Takže když jsem tam zpívala, cítila jsem se asi jako Sarah Jezebel Deva v Cradle of Filth. To se mi moc líbilo, protože když jsem se poprvé dostala k metalu, hodně se mi líbilo právě Cradle of Filth. V MaYaN jsem se necítila tolik jako hlavní zpěvačka, spíš jako zpěvačka v pozadí, hostující zpěvačka. Byla to skvělá zkušenost.

V projektu MaYaN jsi také spolupracovala s Laurou Macrì a s Floor ze skupiny ReVamp. Jaké to bylo?

S Laurou jsem přímo nespolupracovala, myslím při nahrávání. Více jsem spolupracovala s Floor. Ve studiu jsem byla dva dny a druhý den přišla Floor, tak jsme spolu nahrávali sbory. Ale s Floor jsem odehrála jenom dva koncerty, protože pak onemocněla a nemohla je odehrát všechny. Laura je skvělá zpěvačka, má obrovský talent, a i když je mladinká, je jí 21 let, tak má hlas jako zkušená operní zpěvačka. Je to pravá operní zpěvačka, nezpívá v metalu. Bylo hezké jí pozorovat, jak cvičí svůj hlas každý den. Je to ctižádostivá a milá dívka.

Jela jsi také na turné s kapelou Kamelot a loni jsi měla příležitost být na pódiu s Fabiem Lione, což je velmi známý zpěvák tady v Itálii i na celém světě. Jaké to bylo, být s ním na pódiu? Všimla ses nějaké podobnosti s Royem [Khanem, bývalým zpěvákem Kamelotu – pozn. překladatelky]?

Myslím, že jsem se s Fabiem setkala kdysi dávno jen jednou, ale nikdy jsem s ním pořádně nemluvila. Jenom jsem věděla, že má krásné vlasy. (smích) Nikdy předtím jsem ho neslyšela zpívat. Je to typický Ital, takže ze začátku pro mě bylo těžké mu rozumět, má totiž velmi silný italský přízvuk. Takže říká věci jako „Do you like my air?“ nebo „We go to the hairport.“ Italové v angličtině přehazují výslovnost hlásky h, což je legrační. Takže ze začátku jsem pořád říkala „Co jsi říkal? Já ti nerozumím!“ a občas došlo i k vtipným nedorozuměním. Ale jinak je to fajn chlap, naživo zpívá úžasně a písně od Kamelotu zvládnul na jedničku. Umí zazpívat všechny skladby, hlubší i vyšší polohy. Do Kamelotu se skvěle hodí, ale zatím není oficiálním zpěvákem, jenom vypomáhá do doby, než najdou nového zpěváka. V porovnání s Royem je samozřejmě úplně jiný, ale odvedl dobrou práci.

Vím, že ráda informuješ své fanoušky prostřednictvím účtu na Twitteru, osobního blogu a stránky na Facebooku. Ráda bych se tě zeptala, jak jsi s tím začala?

Na začátku jsem měla svou vlastní internetovou stránku, www.simonesimons.nl. Měla jsem ji už dlouho díky jednomu skvělému fanouškovi, protože mám ráda tyhle vychytávky, ale nevím, jak to funguje. Neumím si sama vyrobit svou vlastní stránku. Chtěla bych to umět, ale neumím. Takže mít Twitter a Facebook je velmi… No, vlastně nejdřív jsem měla MySpace. Ten se snadno ovládal, mohla jsem tam mít profil, posílat zprávy fanouškům, nahrávat fotky a videa… Potom už MySpace nebyl tolik populární a mně se Facebook nikdy nelíbil. Ale na Twitteru se mě pořád lidé ptali: „Jsi na Facebooku?“ a já musela odpovídat: „Ne, nemám profil na Facebooku.“ Ale pak jsem se doslechla, že se tam za mě někdo vydával a psal fanouškům ošklivé věci a to mě hodně naštvalo. Nemyslím si, že je správné používat mojí identitu ke kontaktování jiných lidí. Je to proti lidským právům, narušuje to moje soukromí. Tak jsem si vytvořila profil, abych viděla, co ta osoba píše ostatním, protože na Facebook jste se nemohli dívat bez profilu, tehdy ještě bylo všechno soukromé. Ale pak jsem zjistila, že na Facebooku je plno mých přátel ze střední, tak jsem si řekla: „Sakra, musím si tu taky zařídit účet!“ Takže teď mám MySpace, svou vlastní stránku, máme oficiální stránku Epicy… Rozhodla jsem se zřídit si oficiální stránku na Facebooku, protože se mi tam nelíbil limit 5000 přátel, to je moc málo. Takže tak to všechno začalo s Facebookem. Twitter jsem v té době už měla. Na MySpace už si nepamatuju heslo, asi dva roky jsem tam nebyla, takže lidé by odtamtud měli přejít na Facebook. Kromě toho mám teď také blog, který se mi hodí, protože si neumím vytvořit celou internetovou stránku. Na blogu je to mnohem snazší, můžu informovat fanoušky a psát i o různých holčičích věcech.

Dozvěděla jsem se, že jste blízké přítelkyně s Elize Ryd z kapely Amaranthe. Jak toto vaše přátelství začalo? Myslíš, že v budoucnosti bude šance slyšet vás dvě zpívat duet pro Epicu nebo nějakou jinou kapelu?

Elize jsem poznala až v době, kdy hostovala v kapele Kamelot. Na začátku jsme se sem tam daly do řeči, však víš… Ale někdy, když jedete spolu na turné, tak se hodně sblížíte. Jelikož jsme byly jediné ženy v kapele, tak nás to k sobě prostě táhlo. Zjistily jsme, že máme spoustu věcí společných, a že jsme obě tak trochu praštěné. V dobrém slova smyslu, takový dvě trhlý holky. Ona je velmi talentovaná, krásná a milá a ráda se mnou tráví čas. I když je o pár měsíců starší, tak mi řekla, že jsem pro ní jako starší sestra. Být v kolektivu plném chlapů je sice sranda, ale s holkama taky. Když se bavím s Floor, Cristinou [Cristina Scabbia, zpěvačka z Lacuna Coil – pozn. překladatelky] nebo s Tarjou, tak si můžeme popovídat o tom, jaké to je být v kapele plné chlapů.

Zpět k tvému blogu. Všimla jsem se, že máš ráda make-up, laky na nehty a fotografování. Jak ses dostala k těmto koníčkům?

Vždycky se mi líbilo, když jsme s Epicou fotili promo fotky. Make-up jsem měla taky ráda odjakživa, ale nikdy jsem neměla dost peněz na to, abych si ho kupovala. Vždycky tak jednou za rok při karnevalu jsem si něco namalovala na obličej a to bylo všechno. Ale když začnete trošku vydělávat, tak je to najednou dostupnější. A když jste na internetu a na YouTube… Jednou jsem hledala něco o jedné make-upové značce a našla jsem tolik videí o make-upu! Jako kdyby to byla celá internetová komunita se všemi těmi blogy a kanály s videonávody. Tak trochu jsem se na tom stala závislá! (smích) Fanoušci se mě také často ptají, co používám na vlasy, odkud mám tenhle prstýnek… Nemůžu jim všem odpovídat e-mailem, to je prostě nemožné, na to bych potřebovala asistentku, kterou nemám – všechno si vyřizuju sama. Tak jsem si řekla, že blog by byl nejlepší způsob, jak fanouškům ukázat, to co chci ukázat, to co jim chci říct… A má to docela úspěch.

A teď zpět k Epice. Co máš a co nemáš ráda na každém chlapovi z Epicy a proč?

(smích) No, někdy dost smrdí, takže to je asi jediná věc.

Máš nějaké oblíbené kapely nebo jiné zpěvačky, se kterými bys ráda v budoucnosti spolupracovala?

Momentálně spolupracuji s jedním hudebním projektem, který ovšem nesouvisí s metalem. Ale ještě to není úplně… Teď o tom nemůžu nic prozradit. No a kapely, se kterými bych ráda někdy spolupracovala, jsou třeba Muse, Opeth, možná i duet s Tarjou… Myslím si, že naše hlasy se k sobě dobře hodí. Už jsem zpívala s Floor a Cristinou, což už je samo o sobě úžasné. Už tím jsem poctěna.

Představ si, že bys musela odjet na opuštěný ostrov a mohla si s sebou vzít jenom pět věcí. Co by sis vzala a proč?

Svého přítele, bikiny, nějaké holandské sladkosti, kartáček na zuby a… A iPod na sluneční energii!

Takže žádný make-up, žádné laky na nehty?

Ne.

Tak to bude všechno. Simone, děkuji ti za tento rozhovor. Chtěla bys něco vzkázat italským fanouškům, fanouškům Epicy nebo čtenářům Heavyworlds.com?

Ano. Děkuji, že jste se dívali! Epica je moc ráda, že má tak oddané fanoušky. Už se na vás moc těšíme v Římě a v Miláně. Doufáme, že se vám nové album líbí – pracovali jsme velmi tvrdě, abychom vytvořili něco speciálního jenom pro vás. Ciao!

Isaac: Ciao! Ciao! Ciao! (smích) Děkuji, že jste se dívali! Já jsem Isaac z Epicy a doufám, že se uvidíme na turné v Miláně. Do té doby – rock on! A doufám, že se vám bude líbit naše nové album.

ZDROJ:

číst více

Simone Simons pro Hard Force

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Jak se teď cítíte?

Jsem šťastná a jsem moc ráda, že jsem od včerejška zpátky v Paříži. Už jsem si dala jeden croissant! Je skvělé být tady a dělat interview o novém albu pro lidi, které to zajímá.

Vaše největší přednost a vaše největší neřest?

číst více

Simone: Jak jsem vzala smutek útokem

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Ahoj miláčkové,

Naše nové video Storm the Sorrow je konečně na webu. Najdete ho ZDE.
Vyrobila ho firma Kunstoff a nahrávání probíhalo v Amsterdamu v polovině letošního února. Já jsem nahrávala dva dny a kluci to stihli za jeden. Bylo to nejtěžší, nejšpinavější a nejzábavnější nahrávání, jaké jsem kdy zažila.

Storm the Sorrow – význam textu

Storm the Sorrow (Vezmi smutek útokem) se zabývá negativní kritikou, se kterou se každý během svého života musí potýkat.
Každý má o ostatních co říct a spoustu kritiky plodí právě žárlivost a závist.
Kromě kritiky od veřejnosti existuje také sebekritika. Je to vnitřní zápas, který musíte zvládnout sami.

Storm the Sorrow - videoklip

Klady a zápory jsou protiklady, stejně jako černá a bílá. Tyto prvky spolu silně kontrastují a odporují si.
Na začátku jsem celá bílá, ale postupně z mého těla vychází víc a víc černých pásků, které za mě tahají. Kluci znázorňují negativa, proti kterým bojuji. Na konci, když mě všechen ten negativismus plně stráví, proměním se ve své silnější já, osvobozené od všeho, co se mě snažilo porazit.

STS1

(Fotka a kostým: Ingeborg Steenhorst)

číst více

Božští spiklenci - Simone pro LoudMag

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Nizozemská symphonic-metalová kapela Epica bude brzy vystupovat v Austrálii v rámci svého světového turné, na němž propagují své poslední album Requiem for the Indifferent. Zpěvačka Simone Simons si nedávno popovídala s magazínem Loud ze svého domova v Německu a probrala s námi nadcházející turné, své oblíbené koncertní místo, dopad ilegálního stahování a spoustu dalších věcí.

Simone pro LoudMag

Rád tě dnes slyším. Epica velmi brzy přijede do Austrálie. Doufám, že se na to těšíš?
Ano, v Austrálii budeme hrát poprvé a slyšeli jsme spoustu skvělých historek, tak už se nemůžu dočkat, až to poznám na vlastní kůži.

Poslední dobou jsme měli štěstí, byla nám dopřána spousta různých turné. Na to tady v Austrálii nejsme zvyklí. Jaké máš zkušenosti s Evropou, kde máte každou chvíli nějaké koncerty?
Řekla bych, že v Evropě je to až přes míru. No, ne přes míru, protože evropská turné jsou vždycky skvělá. Koncerty jsou snad v každém městě. Já žiju na jihu Německa a centrum města je hodně kulturní, máme tam hodně koncertních míst a pořád se tam něco děje. Pro nás je to tak nějak normální. Možná bys mohl říct, že jsme tak trochu zhýčkaní. Vždycky se tu děje něco spojeného s hudbou, čím se můžeš zabavit.

Pojďme si popovídat o albu Requiem for the Indifferent. Vyšlo asi před rokem a získalo spoustu silných recenzí. Většina z nich tvrdila, že toto album bylo velkým krokem vpřed.
Je to naše šesté studiové album. Vydáváme novou desku každý druhý rok.V Severní Americe se během prvního týdne prodalo dvakrát více kopií než u alba Design Your Universe, takže bych řekla, že z takových čísel, ze spousty skvělých recenzí a úspěšných turné můžete vidět, že se kapela stále vyvíjí. Rozrůstá a mění se také fanouškovská základna. Stejně tak se mění i kapela díky novým členům, kteří přispívají ke skládání. Takže Epica určitě stoupá, avšak musíme poděkovat našim neuvěřitelným fanouškům a také našemu koncertnímu rozvrhu! (smích)

číst více

Simone pro Noisecreep

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Holky v metalu - co je tu nového? Docela dost, když se setkáte se Simone Simons z Epicy. Když internetový magazín Noisecreep strávil několik chvil s touto nizozemskou zpěvačkou, byla poměrně upřímná, co se týče vnímání svého vlastního hlasu.
Simone se naučila mít ráda svůj hlas až po dvou albech, ze kterých nebyla příliš nadšená. Také odhalila své zapálení pro samurajskou kulturu, jíž se dotýká jedna píseň na nejnovějším albu Requiem for the Indifferent, které vyšlo tento měsíc.

Působí na tebe mnoho nemetalových vlivů, jako například Tori Amos. Projevuješ to ve svém stylu zpěvu nebo tě jenom inspirují jako umělci?

  Snažím se být sama sebou a vždycky mít příklady, které mě inspirují - doslovně i obrazně. Musela jsem pracovat na svém vlastním hlasu, dokud jsem nerozeznala, co zní přirozeně a co zní jako já. Chci všechny povzbudit, aby se nebáli zvuku jejich hlasu. Buďte jedineční a sami sebou, nenuťte se znít jako někdo slavný. Už tu totiž někdo takový je.

číst více

Chtěli jsme oživit zvuk!

Rubrika: V časopisech, publikováno:

Nizozemská symfonic metalová skupina Epica se právě chystá vydat své šesté album The Quantum Enigma a stejně jako všechny ostatní nahrávky je to ten typ alba, které ve svém nitru skrývá velké otázky. Chatovali jsme se Simone a Markem, abychom  o albu zjistili vše...

Vydání nového alba The Quantum Enigma je na spadnutí. Jak se cítíš? Jsi nervózní?
Mark: Byl jsem nervózní, než se ke mě dostaly první reakce lidí na album. Byly dobré a já z toho nahrávání mám skvělý pocit.

Máte album hotové již delší dobu?
Simone: Ano, dokončili jsme jeho nahrávání před nějakým časem, abychom měli chvíli na to to probrat a ujistit se, že budeme spokojeni s výsledkem.

Tentokrát se nahrávalo u vás doma v Holandsku. Je to něco, co jste si prosadili?
Mark: Tohle bylo poprvé, co se nahrávalo v Holandsku. Vždycky předtím jsme kvůli tomu jeli do Německa, a tak jsme si protentokrát řekli "Proč vlastně nenahráváme doma?".

Proč jste učinili změnu?
Mark: Chtěli jsme začít nanovo, nové nápady, nicméně jsme nechtěli ztratit rytmus, který doposud máme. Šli jsme do nového studia, dostali nového producenta, také máme nového basáka, chtěli jsme oživit náš zvuk. Kráčíme kupředu, jsme pořád Epica, ale hledající novou rovnováhu.

Pracovali jste s producentem Joostem van den Broekem – čím on přispěl k vašemu pokroku?
Mark: Byl úžasným motivátorem. Má spoustu energie, pracoval s námi doslova dnem i noci po celou dobu tvorby alba. Má skvělý sluch a opravdu pomohl s přípravami pro uskutečnění nahrávání. Hrál významnou roli při tvorbě tohoto alba.

Co se významu týče – kterého typu je toto album?
Mark: Album a jeho texty vznikly z pozorování, je ovlivněné vším, co je kolem nás. Vše co vidíš je iluzí, realita je zvláštní pojem. Takže myslím, že můžeme říct, že album se zabývá otázkou toho, co je realita.

Takže je to opravdu koncepční album?
Simone: Určitě, všechno zapadá do sebe – ve filozofickém i významovém smyslu.

Co jste si naplánovali pro zbytek roku?
Simone: Máme v plánu hrát na několika skvělých festivalech, no a po nich nás čeká tour po světě. Jsme zaměstnaní na několik měsíců dopředu.

Originál rozhovoru v angličtině najdete zde.

© překlad: Bloody.Razoria

číst více

123

Go to page